KULTURNÍ DĚDICTVÍ - CHORVATSKÉ DĚJINY UMĚNÍ - PŘEHLED PRAVĚKU

Na území Chorvatska, mnoho vrstev pravěkých kultur jsou přítomny, je vznik a zánik, které vázána na migraci neidentifikovaných etnických skupin. Prehistorické Středomoří skupiny v pobřežních oblastech a panonské skupin v kontinentálních oblastech rozvíjet neolitické kultury a eneolit ​​v Danilo, Hvar, Vucedol) a docela pravděpodobné prvních fázích kultury Metal Age. Oni byli připojeni k Ilyrové, etnická skupina s jasně definovaným kulturní a umělecké fyziognomie. V období svého vývoje, první vážné konflikty se objevil s starověkého řeckého světa (kolonie Issa či faros, Tragurion) a později pronikání do Říma, který skončil zahrnutí celého regionu do římské říše, a to navzdory dlouho odpor k Illyrians. Dalmácie byla vytvořena speciální provincii, s jeho hlavním salonu. Římani opustili trvalé stopy v sociální a kulturní život v tomto regionu; stavěli silnice a opevněná centra a postavil mnoho měst s řadou monumentálních staveb. Tato města, zejména v pobřežních oblastech, zůstal základem pro pozdější urbanizace ve středověku (Poreč, Pula, Zadar, Salon-Split). Pád říše římské přinesl kulturní sféru Byzance do jižních oblastí Chorvatska, a tento nový kulturní vliv byl vyjádřen s řadou památek z Poreč (bazilika Eufraziova) do Dubrovníku.

Nejstarší svědectví stavebních činností v Chorvatsku se objevily po 800 nl, a je připojen k přijetí lidové křesťanství: to jsou kostely různých formách, s klenbami a malé kopule, zachována v Ninu, Omiš, Ston, Trogir (svatá Barbora ) a na ostrově Krk. Jako kámen oblečeni výzdobu, pletené ozdoby začala bohatě rozvíjet mezi 9. a 11. století. Zbraně a šperky (náušnice, annulets) byly nalezeny v hrobech starých chorvatské, první z byzantského původu a později se se značení domácích řemeslníků. Od druhé poloviny 11. století, architektonický styl ze tří lodi románské baziliky s apsidami v katedrál v Rab, Zadar, Trogir) se objevil. Františkánský klášter v Dubrovníku (14. století) nese znaky románské, zatímco církve v severních regionech, mezi Sava a Drava řek (Běleč, Glogovnica) viděl upraven v gotickém slohu. Socha z doby románské je zastoupena dřevěných dveří od A. Buvina ve Splitu (1214) a monumentální Radovan bran Trogir katedrály (1240) s jeho soch, vyprávění a alegorické reliéfy a bohatou výzdobou. Na konci 12. století, náhrobky v Dalmácii ("stecak" - středověký hrob stojící kámen, mramor) se objevil s robustními a netradiční kamenné oblečených postav s výjevy z boje, lovu a tance. To souvisí s výskytem Turků, zatímco architektura a umění, začal na tomto místě rozvíjet samostatně v severních a jižních oblastech Chorvatska: severní podle středoevropských vlivů, jižně pod Středomoří, především italské umění.

Gothic objevil v severním Chorvatsku ve 13. století se stavbou katedrály v Záhřebu, který byl upraven ve stoletích následujících. V sakristii, jsou fragmenty nástěnných maleb z konce 13. století se dochovala. Gotická architektura udržel své typické a jednoduché prvky až do 16. století (kostely v Lepoglava a Remete a Samobor a Topusko a Glogovnici a Vocin). V regionech Jadranu, gotický objevily především ve formě jednotlivých církví hlavní lodi (Trogir, St Dominic). Na konci 15. století byla většina pobřežních oblastí pořízena Benátkách, a kostely, paláce pro správu města a princi, kláštery, lodžií, hodinových věží a fontánami ovlivněna gotiky benátského objevil: více než jen konstrukce a stavby , důraz dekorativní přišel do popředí v těchto strukturách. Velitel gotickém slohu byl Juraj Dalmatinac (Jiří z Dalmácie), stavitel katedrály Šibeniku, s jeho vytesaným věnec 74 hlav charakteristickou fyziognomii v katedrále na apsidami. Pracoval také ve Splitu (kaple sv Anastasius v katedrále), Dubrovníku, Zadaru a Ancona, zatímco Juraje následovníci rozšířil benátské gotický styl po celé Dalmácii. Prvky Apulian gotiky dosáhl Korčula, a byli převezeni do Dubrovníku v 15. století Onofrio di Giordana de la Cava, stavitel starého paláce rektora (1435) a dvě kašny. Dekorativní prvky gotiky zvítězil v sloupoví z kláštera dominikánů v Dubrovníku (1428) a ve triforms na Cipiko paláce v Trogiru. Do zdiva kamene, dřeva lepty vyvinutý, poněkud ve volné formě, ale spíše pro vytvoření sakrální nábytek, sbor míst v katedrále Trogir, práce I. Budislavic). Je zde množství cenných zlatých prací v církevních klenbami. Nástěnný výjev památky jsou zvláště bohaté na Istrii, s freskami významných nalezených v kostelech v Pazin a Butoniga a Bermo (práce z Antun z Padova, 16. století). Osvětlení dosáhl svého vrcholu v Glagolské misálu vévody Hrvoje, dílo domácího mistra z 15. století.

Při přechodu z 15. do 16. století, renesanční tvoří v architektuře a sochařství se objevil v oblasti Jadranu. Hlavním představitelem přechodu od gotiky k renesanci A. Alesi (křtitelnice v katedrále Trogir). Sochař I. Duknovic vytvořili dvě díla pro katedrálu kaple, a on také pracoval v Římě a Budapešti. Katedrála byla dokončena Šibenik Nikola Firentinac odst. Mikuláše z Florencie), jejíž fasáda se stala modelem pro kostela svatého Spasitele v Dubrovníku, St Mary v Zadaru a Hvar katedrála. V duchu renesance, byly postaveny paláce, arzenály a opevnění. Dubrovnik architekt P. Milicevic a Andrijic umělci z Korčula přinesl formu renesanční, spolu s pozdní gotiky, na Divona paláce Dubrovník. Socha Dubrovnik a typ oltáře polyptych představují práce M. Juncic, V. Lovrina, M. Hamzic a nejvýraznější umělce mezi nimi, N. Bozidarovic. Mnoho umělců se stěhoval do Itálie, kde by mohli studovat a pracovat. Mezi tyto "Schiavoniho" jsou malíři J. Culinovic, A. Medulic, miniaturist J. Klovic a copperplater, Kolumic-Rota.

Na severu Chorvatska, renesanční výraz byl skromnější při uplatňování jednotlivých architektonických prvků. Barokní bylo více zdůraznit, představila jezuity v 17. století, přičemž jejich podíl na církevní architektury a interiérového designu (Sv. Kateřiny v Záhřebu, Zagreb). V tomto století, mnoho gotických dostal barokní prvky, vnitřní výzdoba kostelů, oltáři, kazatelen. Mimořádně individualisty výtvory oltářních obrazů zahrnují ty Záhřebu pána, B. Bobic. Barokní dominoval v 18. století, kdy feudální paláce byly postaveny ve městech v Orsic-Rauch v Záhřebu, Patacic a Draskovic ve Varaždinu), zatímco hrady a zámky ušlechtilé byly postaveny v roce na venkově (Bistra, Gornja a Donja Bedekovicina , Lobor, Miljana, Brezovica). Pozdně barokní byla reprezentována v církevní architektury v St Ksaver v Záhřebu, v Lepoglava a Purga blízkosti Lepoglava a Belac (St. Mary) Trski Vrh, Bedekovcina, Daruvar a další drobné stavby, s více dřeva a kamene práce a iluzionista-dekorační stěnou Obrazy (I. Ranger). V regionu Jadranu, hlavní památky barokní architektury vidět v Dubrovníku (katedrála, kostel sv Vlaho (St. Blais) a jezuitský kostel). Byly postaveny na počátku 18. století jako variace římské jezuitou, či spíše, benátské baroka. Církevní formy a oltářní obrazy byly primárně napájen z italských dílen. Z tuzemských malířů, T. Kokolje stál v jeho individualitě, zatímco F. Benkovic pracoval výhradně mimo své vlasti, především v Itálii, Rakousku a Německu.

Klasicismus prvního desetiletí 19. století nestála v monumentální podobě a rozsahu. Potřeby buržoazní byli spokojeni v intimitě a skromnosti biedermeieru, především v interiéru a nábytku. Díky B. Felbinger, Záhřeb získal řadu jednoduchých a harmonických střední třídy domovů. S úpadkem biedermeieru, V. Karas a jeho portréty znamenala začátek nové éry malby Chorvatska. Dalmácie viděl stagnaci způsobené politických okolností (pád Dubrovnické republiky, rakouská okupace), zatímco severní Chorvatsko a Záhřeb se stal ohniskem národního obrození a pokusy na komplexní uměleckého vývoje, včetně výtvarného umění jako dobře. V posledních desetiletích 19. století, několik talentovaní malíři objevili, vzdělaný v zahraničí, mezi nimi portrét a malíř F. Quiquerez a zástupce žánru idylické N. Masic. Scupltor I. Rendic vytvořen památek pro města a hřbitovů v GUNDULIĆ, Preradovic, Kacic). V roce 1892, V. Bukovac přišel do Záhřebu, již potvrdil po celém světě, a se svým temperamentem a hbitost, přinesl s sebou nový stimulaci. On vytvořil historické a alegorické kompozice, portréty a studie, jeho virtuózní asimilovali Paris akademický styl a obohatil světlo na plenárním palety. C. Medovic reprezentoval sakrální a historické skladby, které B. Cikos-Sesija dal bohatší přínos, pokud jde o barvy. Také patřit k tomuto kruhu byl grafik MENCI Cl. Crncic a krajiny umělce F. Kovacevic a Slava Raskaj. Socha byla zastoupená R. Franges, který pracoval v širokém rozmezí od vzniku památek a plakátů, a R. Valdec, autor realistických bust v Strossmayer, Racki). Tito malíři a sochaři se objevil společně při 1898 výstavy Salon chorvatské, a stát se první profesoři na Vysoké škole výtvarných umění, se sídlem v roce 1907.

Na počátku 20. století, chorvatský malba přijal nového evropského umění. Obraz E. Vidovic označil osvobození od režimů akademiků. Ještě více odhodlána podniknout novou cestu, a podrobovat tónů Modelace v procesu, byl J. a M. Racic Kraljević, kteří ve svém krátkém životě podařilo vytvořit dílo stěžejní pro další vývoj umění. Studium společně s nimi na mnichovské akademii byl V. Becic a O. Herman. T. Krizman stál v grafice, pocházející z vídeňského posloupnosti. Ještě před první světovou válkou, vztah mezi Lady a Medulic začal, a později Jarní salon. Medulic se pokusili umělecky vyjádřit národní mýty a zachytit témata z národních legend, poezie a historie. Jejich hlavním představitelem byl sochař I. Meštroviće, který rychle získal celosvětovou úctu kvůli jeho silné realizací. Národní témat byly také předmětem M. Racki, který také ilustroval Dante. V soše, T. Rosandic, medailon výrobce I. Kerdic a animalist B. Deskovic zvedl nad svými vrstevníky, zatímco nová generace malířů vznikl pod vedením LJ. Babic a J. Mise. Do konce století, architektura podléhá obecným proudy historismu, které zahraniční architekti realizovaných v Chorvatsku ve svém projektu veřejných a soukromých budov. Odolnost proti vzorce vyjádřil V. Kovacic v jeho pojetí regulace a projektů staveb a interiérů. Jeho práce byla nadále na H. Ehrlich a E. Sena vliv Rakousko-dunajského regionu se uzavřela v roce 1918. Orientace Vídeň-Mnichova byl rychle nahrazen sklon k Paříži, uvedl J. a M. Racic Kraljević.

Ihned po skončení druhé světové války, byla výtvarná tvorba zastoupena na jarním salonu s občasnými výstav jednotlivých umělců. V rámci Akademie umění, akademických malířů M. Cl. Crncic, B. Cikos-Sesija a F. Kovacevic pracoval, stejně jako medailon tvůrce I. Kerdic. T. Krizman pokračoval s grafickým designem, a V. Becic a LJ. Babic s obrazem. Mestrovic pracoval na nové motivy poezie národní a legendy, témata z biblického významu a symbolické a vytvořil velké pomníky v Grgur Ninski, Strossmayerovo, Marulic). Nový význam má socha F. Krsinic a virtuózní modelovacím nástroji z ženského těla v mramoru (zejména motivy mateřství a hudba), a M. Studin. Na konci roku 1920, talent a síla A. Augustincic objevil, v roce 1930, V. Radaus, G. Antunac a já Lozica potvrdil svůj talent v sochařství. V období mezi dvěma světovými válkami, byl tok a polarizace v otázkách významných uměleckého vyjádření. Během fáze horečném hledání, který převzal v západní Evropě uměleckého světa po katastrofě v roce 1918, se tendence expresionismu a kubismu pronikli do Chorvatska, a byl evidentní v raných fázích práce M. Tartaglie, Z. Sulentic, V. Gecan, Dj. Tiljka a M. Trepse. V duchu ideologie (levicová) Zemlje, K. Hegedusic založil malířskou školu v obci Podravina Hlebina v roce 1930, v níž se hlavní představitelé byli I. GENERALIĆ, F. Mráz a M. Virius. Architektura přišel do moderních koncepcí projektů a realizace mnoha architektů o nové generaci s pokračující práce reformace V. Kovacic. Ve válečných letech (1941-1945), obraz se zastavil, přesvědčivá dokumentace období byl vytvořen A. Augustincic, V. Radaus, M. Detoni a E. Murtic.

Zvláštní ocenění za šíření abstraktního umění je věnována vzhledu skupina 'Exat 51', kterou založil malířů a architektů v Záhřebu v roce 1951. V poválečném období, tato skupina silně potvrdilo se v naivním umění, který získal mezinárodní uznání. S výstavou nové tendence (1961), umělecký život vyvinul v podobě druhého vzestupu avantgardy. Různé jevy byly thematicized: okolní a konceptuální umění, výkon. Druhá polovina roku 1970 přinesla do sféry "nové umělecké praxe." Mezitím Biafra podporuje zapojení umění. Široký proud nové figurace nadále pozdní 1980, čas na cestě k tzv. "nový obrázek".

Na počátku 1980 přinesl dvě opačně umístěné cesty k soše chorvatské: Minimalismus a nové figurace. Prvek pop-artu vede Z. Loncaric, V. Lipovacová, Marija Ujevic. Biafra vytvořil sféru nové figurace. Tendence k primární formě vedl I. Kozaric. Nová generace, K. Kovacic, P. Bogdanic a jiní hledají stále nové výzvy v úrovni základní volné formě. Architektura 1960 zdůraznil atmosféru prostředí, byly 70. dominují forem plurality, zatímco podoba postmoderny v pozdní 1970 otevřel období dominance na "neúplné struktury".

BROKER, realitní kancelář tým.